Únor 2016

"Ne díky, nemám hlad" 6/10

3. února 2016 v 20:55 | v-i-k-t-o-r-k-a |  Vymýšlím si,..
Ahoj všichni, rozhodla jsem se po dlouhé době pokračovat v tomhle příběhu. Snad se vám to bude líbit. Vaše V-i-k-t-o-r-k-a.

Po záchvatu pláče zase uteču do lesa. Potřebuju soukromí. Ze všeho se vypíšu do deníku a je mi trochu líp. Jsem neuvěřitelně otupená, že už ai nepláču. Vím dobře, že mi to ještě nedošlo. Že to ještě nechápu.
"Moc mě to mrzí, Paradise." leknu se a prudce se otočím. Je to Jake.
"Jak znáš moje jméno?"
"To je jedno. Netušil jsem, že je tvoje máma nemocná."
"Prosím, nemluv o tom." přikývne a mlčenlivě si ke mně sedne. Tak tam jen v tichu sedíme. Když se celým lesem rozlehne sípavý kašel. Vzechnu a dám si ruce do dlaní.
"Clare?" hlesne Jake. Bleskurychle zvednu hlavu. Vidím Clare jak se potácí lesem a hlasitě kašle. To snad ne! Vhytla Kennimovu nemoc. Zřejmě se šíří neuvěřitelnou rychlostí. Úplně mi v tu chvíli vyschlo v krku a zakašlala jsem. Určitě jsem to od nich chytla.