40. kapitola příběhu máma mi to slíbila, slíbila, slíbila....

14. prosince 2014 v 15:29 | v-i-k-t-o-r-k-a |  Vymýšlím si,..
"Ach Vanesso," rozbrečí se Patrik a obejme mě tak pevně jako by mě už nikdy nechtěl pustit. "není to tak jednoduché…" řekne když se trochu uklidní "jsi ještě tak mladá a…." podívám se do jeho očí. Je o dost vyšší. Vím že to pro něho hodně znamená. Chce abych ho milovala a zůstala tady navždycky a pomohla mu to všechno unést. Jenže já nemůžu. Prostě ho nemiluju a nejsem na to připravená. "Promiň," odtáhnu se od něho. "já nemůžu." Jdu do své postele a přetáhnu si deku přes hlavu, jako by mi to pomohlo utéct od všech starostí. Milovat někoho znamená přece spoustu radostí, ne tohle, proto vím že jeho lásku nemůžu opětovat. Ach jo, co to melu. Připadám si jako nějaká ženská v romantickým filmu. Je mi čtrnáct, proboha! Čtrnáctiletí holky tyhle sentimentální řeči nevedou, nebo jo? Přemáhám pláč, vždyť jsem si přece slíbila že už nikdy nebudu brečet. Chci myslet na něco jinýho….na mámu! Mami, ach jo, kdybys tady tak byla, určitě bys mi řekla co dál. Ale až tě jednou potkám řekneš mi to protože jsi nejlepší máma na světě, a protože jsi mi to slíbila, slíbila, slíbila….


Když se proberu po celém domě je jenom matka a Katty. Patrik šel asi ven nebo do práce. Připlížím se k verandě a kouknu za roh. V té chvíli se rozklepu šokem. Matka mluví se strážníkem a s vedle něho stojící učitelkou ze sirotčince, poznám to podle odznáčku. Okamžitě se otočím a zamířím pohledem na okno. Daleko utéct nemůžu, ale můžu to zkusit. Naposled se podívám na vyjukanou Katty na verandě. Je mi hrozně líto že se s ní nemůžu ani rozloučit.
V-i-k-t-o-r-k-a.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama