38. kapitola příběhu máma mi to slíbila, slíbila, slíbila....

21. listopadu 2014 v 19:53 | v-i-k-t-o-r-k-a |  Vymýšlím si,..

Když mám všechny práce hotové je po vesnici už rozlitá tma. Podívám se po dvoupokojovém bytě. Patrik sedí shrbený nad nějakými spisy a vzlyká, matka dělá to co celý den. Kouká na to stejné místo do zdi a stále s nikým nemluví. Katty sedí venku na terase a já jdu za ní. Chytnu jí za držadla chabého vozítka. A odjíždím pryč. Chci od všeho utéct, mám dost vlastního smutku než abych si další nabírala za ostatní. Až jsme dost daleko, kleknu si před Katty a podívám se jí do očí. "Katty," zašeptám a položím jí ruku na koleno "nebuď smutná. Trhá mi to srdce tě takhle vidět." Katty získá skelný výraz v očích a po chvilce jí už ze tváře kape jedna slza za druhou. Dám ji svůj kapesník aby se vysmrkala. Když smrká tak zvláštně hýká, celá sebou škube, ale když vidí jak si z ní všichni utahují a nikdo nechápe že uvnitř je normální. Že cítí jako každý člověk a že skřeky co vydává nemůže ovládnout. Ani se mi nechce věřit že by to byl jeden s důvodů proč se jí matka straní. Že vydává tyhle zvuky, třese sebou a z pusy jí kape slina. Katty je moc citlivá vždycky brečí když se na ni matka zlobí a ona jí nedokáže vysvětlit že nemůže za to že ji poblinkala, že to tak prostě je, že má tu nemoc. Matce jsem to zkoušela říct ale neposlouchala mě. Ten kdo s někým takovým nemá zkušenosti nemá ani tušení jaké to je být ta postižená, ta co slintá, ta co hýká. Když Katty osuším slzičky a vracíme se domů uslyším nějaké hlasy. Patří Patrikovi a matce.


V-i-k-t-o-r-k-a
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama