35. kapitola příběhu máma mi to líbila, slíbila, slíbila...

2. listopadu 2014 v 20:19 | v-i-k-t-o-r-k-a |  Vymýšlím si,..
Mám Lisu hrozně ráda, byla něco jako moje mladší ségra. Bylo děsně roztomilý když mi říkala Vani, takhle mi ještě nikdy nikdo neříkal. A já ji ztratila a nejspíš jí zabijou protože ona jim neřekne jak vypadám. Na to ji znám až moc dobře. Zabijou ji. Kvůli mně. Tak krásné malé stvoření musí zemřít jen kvůli tomu že já jsem tak sebestředná a nechám ji v tom. Jen tak si uteču. Nejradši bych si za to nafackovala, ale teď jen tak sedím na ulici a obloha je stejně zamračená jako moje nálada. Pomalu se mí klíží víčka….protože mi to slíbila, slíbila, slíbila…..
Klop, klop, klop, klop… probudí mě až nepravidelné ťukání deště na střechu nade mnou. Je mi hrozná zima. V tom zamlženě uvidím v dálce postavu. Když se přibližuje rozpoznávám že ta osoba je muž a že je docela vysoký. Má přes sebe deku a….míří ke mně!
Stěží se zvednu a co nejrychleji prchám, je to zas nějaký strážník s mou fotkou. "Hej, počkej, co se děje? Nechci ti ublížit!" slyším přes déšť. Takovéhle řeči může vést klidně i strážník ale já se zastavím a zpomalím. Hlas muže je měkčí a ne tak nízký. Otočím se a uvidím vysokého kluka který k mému překvapení určitě ještě neměl ani osmnáct. Tmavě hnědé vlasy má smáčené od vody a stejně tmavé modré oči na mě upřeně zírají. Je docela hezký, to musím uznat, ale na mě trochu moc starý. Příjde ke mně. "Všechno v pohodě?" zeptá se a opatrně mě pohladí po tváří napřed cuknu ale pak se nechám, vím že si mě jen prohlíží. "Jsi hezká." Vydechne obdivně. Po těch slovech se najednou uvolním a přijde mi jako bych se s ním znala už léta. "Trochu odvážné říct to třínáctileté holce." Usměju se. "Třináct? No teda! Tak to jsem asi v háji, co?" zazubí se na mě. "Jmenuju se Patrik," zvážní "a je mi sedmnáct." "Já jsem Vanessa. A se staršíma se nezahazuju." Zasměje se. "Kde bydlíš?" zeptá se. "Jak se to vezme…" usměju se. "Takže ty jsi…." "Sirotek bez domova. A netvař se tak. Nikdo mě tu nemučí." "Tak to bereš dost optimisticky," řekne obdivně "nechtěla bys ses na nějakou delší dobu k nám podívat?" "Na jakou delší dobu?" zasměju se. "Jak dlouho budeš chtít."
V-i-k-t-o-r-k-a.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama