21. kapitola příběhu máma mit o slíbila, slíbila, slíbila....

15. listopadu 2014 v 12:04 | v-i-k-t-o-r-k-a |  Vymýšlím si,..
"Jmenuju se Caroline," skloní se ke mně žena a vytáhne mě na nohy "a ráda bych tě zaměstnala u nás ve vile." Líbí se mi že se mnou mluví jako z dospělou, ale příjde mi pěkně falešná. Ještě před chvilkou mě nazvala smradlavým bezdomovcem a teď by mě samou láskou sežrala. Ale nesmím zapomenout na slušné chování. Ta Caroline mi může vydělat hrubý prachy. "Děkuji, madam" opáčím elegantně. Vysadí mě na kočár a už jedeme. "Mohu se vás na něco zeptat, madam?" řeknu a co nejvíc se snažím napodobit jejich snobskou řeč. "Och, samozřejmě." Odvětí. "Kde je zde vlakové nádraží?" "Asi půl kilometru odsud." Najednou se na mě zamračí. "Chceš utéct?" "Ne madam, to bych si nedovolila" opáčím rychle. Nehodlám mít pletky s někým kdo má tolik peněz, mohla by mě žalovat!
Když koně prudce zastaví jsem v polospánku a neurvale to se mnou trhne. Alfonsova tlustá pracička mě táhne dovnitř, ale já se nemůžu ani hnout. Stojím tam a koukám z otevřenou pusou na jejich dům.
V-i-k-t-o-r-k-a.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama