20. kapitola příběhu máma mi to slíbila, slíbila....

15. listopadu 2014 v 11:59 | v-i-k-t-o-r-k-a |  Vymýšlím si,..
Udělám z očí malé štěrbiny. "Co prosím?" zachroptím drze. Chlapec ale ženu ani nepustí ke slovu (i když myslím že by něco moc ráda řekla) a pořvává na celé kolo. "Já ji chci domůůůů! Chci domů bezdomovce!" brečí tlouštík. "Alfonsi," osoptí se žena "JDEME." Hlesne a táhne ho za ruku k velkému kočáru. Ale Alfons se jí vytrhne a zkříží si ruce na prsou. Najdou slzy byly úplně pryč. "Dokud mi nevezmeš domů tuhle služku nehnu se odtud a kdyby se vám povedlo mě odsud dostat nebudu jíst večeři." Tak takhle drzá nejsem ani já! "Miláčku," klekne si k němu nána "ty musíš papat aby s tebe byl velkej kluk" je na něho milá jako kdyby se na ni právě neobořil. "To sotva" unikne mi jedovatě. Blondýnka na mě hodí vražedný pohled. Všimnu si že není tak mladá jak na první pohled vypadala. Na čele má několik znatelných vrásek a zkrabatělou kůži zakrytou horou make-upu. "Chci toho bezdomovce," ukáže na mě "jak jsem řekl." Mluví jako dospělí! Proboha. Ještě chvilku sleduju tu nikam nevedoucí hádku a už plánuju útěk - jinými slovy pomoct ženě která si rozmazlila sví dítě.Když v tom mě z přemýšlení vytrhnou výrazná slova Alfonsovi matky: "No tak dobře Alfonsi, vezmeme ji sebou, bude ti dělat služku. Ale takhle vymýšlet si už nebudeš!" Alfons na matku vyplázl jazyk. Taková drzost. Ale Alfonsova drzost bylo to poslední co mě teď zajímalo. Já budu bydlet u snobů! A zařídil mi to rozmazlený fracek!
V-i-k-t-o-r-k-a.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama