28. kapitola příběhu máma mi to slíbila, slíbila, slíbila....

20. října 2014 v 18:39 | v-i-k-t-o-r-k-a |  Vymýšlím si,..
"Cože?" zařvu "Tys přemýšlel? O nás?" nepřestávám ječet "Žádný my nebylo, není a nebude! Co tě to napadlo?" "Zdá se, že nemáš na výběr." Řekne klidně Alfons. Vytřeštím na něho oči a spadne mi čelist když se to dítě ke mně koulí s našpulenou pusou. Je mi z toho na blití ale Alfons to asi bere vážně, když bude chtít vyhodí mě. A v tom jako by se ve mně objevila ta statečná Van. Ta, která se nebude líbat s malým škaredým a tlustým klukem kvůli tomu na čem jí nezáleží. Už je několik centimetrů od ní, nemá cenu něco říkat, stejně by mě neposlouchal ať bych řekla cokoli a na to abych utekla do druhého rohu byl příliš blízko. Potila jsem se nenechám ho to udělat! Je jen několik milimetry ode mě když ho vší silou odstrčím. Zavrávorá ale stačí mu jeden krok zpátky na udržení rovnováhy. Vykročí znovu ke mně tentokrát ale rychle. Právě teď toho mám dost nevím kde se to ve mně vzalo, ale fakt je že jsem byla pěkně rozzuřená. Totiž, prokopla jsem dveře. Kopla jsem do něj tak silně až se mokré dřevo rozpadlo. Alfonse to asi hodně vykolejilo. Původně jsem chtěla jen utéct do nějakého pokoje pro hosty, ale teď mám jasno : chci odsud vypadnout. Před tím co jsem teď zažila jen tak neuteču. Zvlášť ne tady.

Omlouvám se ale k tématu jsem nenašla obrázek



V-i-k-t-o-r-k-a.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama