27. kapitola příběhu máma mi to slíbila, slíbila, slíbila....

18. října 2014 v 16:04 | v-i-k-t-o-r-k-a |  Vymýšlím si,..

Caroline mi dala kód k trezoru a já si své malé tajemství nechala pro sebe. Teď zametám v mé komoře a přemýšlím. Vzpomínám si jak jsem si slíbila že už nebudu brečet. Zatím jsem svůj slib dodržela. Asi to tady na mě má dobrý vliv. Ne, že bych to tady měla ráda, jen že dělám dobře že se tu schovávám před nebezpečím. A nebo ne? Jsem jenom srab kterej se nedokáže postavit k věci čelem? Nejsem si jistá jestli dělám správně že tu jsem. Už dávno jsem měla být v Sunvillage v mámině náruči. Z mých myšlenek mě vytrhne zaklapnutí dveří. Vzhlédnu a uvidím Alfonse, asi mu škola skončila dřív. Nikdy sem ho tady neviděla. "Ahoj Van" pozdraví mě rádoby omamným hlasem. Zavětřím nějakou zvláštnost. Ještě nikdo s této snobské rodiny mi neřekl "Van". Bleskově zvednu hlavu prohlídnu si ho. Je pořád tlustý ale působí starší. Přeměřím si ho ostřížím zrakem a snažím se vykoumat co má za lubem. To jak se chová není normální. Už mám dozametáno a tak vezmu za kliku komory. Lomcuju s ní. "Víš, hodně jsem o nás přemýšlel" blekotá Alfons" , nevnímám ho a lomcuju s klikou dál než mi dojde že se ty dveře nezasekly. Že jsou zamčené. A že vím kdo je zamčel.
V-i-k-t-o-r-k-a.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama