24. kapitola příběhu máma mi to slíbila, slíbila, slíbila....

12. října 2014 v 20:07 | v-i-k-t-o-r-k-a |  Vymýšlím si,..
Pan Curtney je v pracovně zahrabaný do listin, Caroline, paní Curtneyová se neustále upravuje a malý Curtney se koupe v dětském vnitřním bazénu. A já? Já drhnu podlahu, jak jinak. Je celá naleštěná protože tu přede mnou byli tři stáda uklízeček a až skončím ještě příjdou. Zdá se, že paní Caroline chce s té podlahy snad nableštěné a nalakované dřevo vydřít. Protože jestli ne, myslím že toho jednoho krásného dne já, nebo nějaké stádo uklízeček docílíme. Neměla bych si stěžovat, na tvrdé práce jsem zvyklá a můžu za to u nich bydlet (pardon "bydlet"), ale je to tu hrozný. Nejradši bych utekla. Za mámou. Ani mi neplatí peníze za který bych mohla pak koupit lístky na vlak, klidně bych spala venku jen aby mi platili. Jenže to nechcou ani slyšet. Doutírám podlahu, utřu prach (a nebo spíš lesklé poličky), zametu (dneska už podruhé) a začnu podávat jídlo. Naaranžuju celý stůl i když mám chuť to všechno rozbořit. Když pokládám na stůl velké kusy masa a omáčky a dezert. Neodolám pokušení. Na podnose ještě zbylo spousta moučníku. Vezmu si vidličku a jednou si uždíbnu s dezertu. Je úžasný. Krémová chuť se mi rozplývá na jazyce. V tom ucítím prudkou bolest na uchu. "Co to má znamenat?" zahřmí hlas pana Curtneyho a tahá mě za ucho!
V-i-k-t-o-r-k-a.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama