17. kapitola příběhu máma mi to slíbila, slíbila,slíbila...

14. září 2014 v 12:51 | v-i-k-t-o-r-k-a |  Vymýšlím si,..
Vidím že krev už u nosu nemá vůbec žádnou. "To je konec" šeptnu Jenny. Jenny je bledá jako stěna a tupě zírá do neznáma. Jako by jí už bylo jedno jestli umře nebo ne. Neodpovídá. "Co chceš?" snažím se to říct nebojácně, aby Jenny viděla jak dokážu být silná ale dostanu ze sebe jen jakýsi skřek. "Jste hlupačky. Mohli jste utéct ale místo toho tu sedíte u svých mrtvých příbuzných. Jak dojemné." řekne Marvin a otře si neviditelnou slzu. "Tak fajn" zkřivím obličej do úšklebku. Vrazím mu pěstí přímo do břicha. Vůbec nic mu to neudělá a mě jenom bolí klouby a vidím že Marvin se chystá udeřit. Jeho pohyby jsou pomalé, ale silné takže stihnu uhnout. Napadne mě mu vrazit pěstí do nosu, ale těsně před ním moji ruku vezme a zkroutí ji. Nebyla jsem dost rychlá. Teď už mě drží v pase jako bych byla lehká jako pírko. Kopu nohama ve snaze se nejen vyprostit, ale taky neumožnit mu fakt že z téhle "rvačky" vyjde bez jediné modřinky, zatímco já....švihne se mnou surově o zem a já odletím až do rohu. Cítím tepající bolest v ruce a taky mě bolí žebro. Sáhnu si na ret a zjistím že ho mám rozražený. Jsem nemotorná a bez síly. Nemám šanci. K mému "štěstí" se obrátí na Jenny, ta pořád sedí jako socha, až když Marvin vytáhne kudlu a přiloží ji Jenny na krk, tak se otočí ke své babičce a vzlykne: "Babi..." "Přestaň šaškovat, udělám ti milost chcípnout vedle své babky" prskne Marvin. Chudák Jenny, musím něco udělat. "Pokud nás zabiješ nebudeš mít kdo by ti kradl" zavřeštím ve snaze upoutat pozornost na sebe (z místa se sama nedokážu ani pohnout(i když se moc snažím)). Marvin si mě ale nejspíš nevšímá. Místo toho strne a odtáhne od Jenny. "Babi,...říkala jsi babi?" řekne a hlas mu měkne. Ničemu nerozumím. "Jo" řekne Jenny a je na tom podobně jako já. Marvin ji bez vyzvání ji strnule obejme. "tak dlouho jsem tě hledal a teď jsem tě málem zabil. Málem jsem udělal největší chybu v životě kterou bych si nikdy neodpustil. Omlouvám se. Jennifer Dennixenová, jmenuju se Marvin Dennix a jsem tvůj děda."
17. kapitola -máma mi to slíbila, slíbila, slíbila....

V-i-k-t-o-r-k-a.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama