9. kapitola příběhu protože mi to slíbila, slíbila, slíbila....

4. srpna 2014 v 12:39 | v-i-k-t-o-r-k-a |  Vymýšlím si,..
9. kapitola
V tomhle kabrioletu jsme jeli hroznou dobu a mlčeli. Myslela jsem na mámu, myslela jsem a to že už brzo budu u ní, protože to přece říkala, říkala že budeme bydlet spolu, protože to slíbila, slíbila, slíbila....
Když se probudím snažím se zjistit jak dlouho jsem spala,ale najednou se hrozně leknu...."Proboha! Kde to jsem?" vyjeknu potichu. "Tam kde jsi a budeš až do smrti. Tak si zvykni" nadskočím dalším leknutím...nevěděla jsem že tu někdo je. Ten někdo má hluboký hlas a něco mi připomíná. "Kde to jsem?" řeknu po vzpamatování. Je tu úplná tma, vlhko a nevidím tu na krok. "U Marvina ve spíži" odpoví ten hlas a je mi čím dál tím víc povědomější, což mě deprimuje jelikož si prostě nemůžu vzpomenout. "Kdo je Marvin?" odpovím jemně. "Ten dědek, zloděj první třídy," zajíknu se, já to věděla, ale on pokračuje smutným hlasem ale monotónně jako by to bylo naprosto normální "Každej mu skočí na špek." Přemýšlím. "Neznáme se odněkud?" zeptám se opatrně. "Nemám zdání," odsekne mi hlas jako by se mnou nechtěl mít nic společnýho."ale tenhle Marvin nás nutí krást pro něj, jinak nás zabije..." Copak tu není poblíž někdo kdo by vám pomohl?" rozdurdím se. "To je výhoda Marvina," malinko se zachechtá hlas. Co to má znamenat? Snaží se mě vytočit? Ale pak zvážní: "Všude kolem jsou tu lidi, nepotřeboval si stavět domek odlehlý daleko od lidí, protože lidi v Dritonnu jsou nevídaně bezohledný...." nevím na co se mám zeptat dřív: "My jsme v Dritonnu? Takže Marvin dodržel co mi řekl ale tak trochu jiným způsobem? Vyhledává lidi co chtějí do Dritonnu? Nebo jsem měla prostě štěstí? Je Dritonn vůbec na půli cesty od Younic Toweru? Jak víš že jsme v Dritonnu? Víš to jistě, nebo ti to nakukal jako mě? Ty jsi chtěl do Dritonnu? Děláš si legraci, že on nás tady zabíjí a lidi se koukají kolem jak krásná je v Dritonnu (nebo v NeDritonnu) krajina? Jak se jmenuješ?...."už jsem se nadýchávala na další otázku, když mě přerušil "To ty si asi děláš legraci když si myslíš že jsem Děd Vševěd! V Dritonnu jsme určitě protože jsem viděl nápis a zřejmě máš štěstí že jsi sem chtěla protože měpřepadl na cestě do práce a na nic se mě neptal." zavzlykala jsem. "Ze mě vytáhl mých vyžebraných deset doláčů, i když jsem věděla že ten kabriolet je kradený...." "Kolik nás tu je?" "Nejspíš hodně," odpoví hlas "ale skoro nikdo se jak slyšíš neozývá, psychicky se připravujou na smrt" odpoví. Zamrazí mě. "To není žádná cesta ven?" zeptám se chraplavým hlasem"Je, ale riskuješ v ní smrt a já už tuhle cestu plánuju" "jakou cestu?" odpovím nedočkavě na hlas který se snaží hrát tajemný "Řekneš mu že odmítáš krást a zabiješ ho dřív než on tebe..."

9. kapitola -máma mi to slíbila, slíbila, slíbila....
V-i-k-t-o-r-k-a
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama