6.kapitola příběhu protože mi to slíbila, slíbila, slíbila....

3. srpna 2014 v 16:37 | v-i-k-t-o-r-k-a |  Vymýšlím si,..
6.kapitola
Nějakou dobu ležím u silnice a tupě zírám. Nemám nejmenší tušení co se mnou bude. Obléknu si zmačkanou uniformu ale nejradši bych ji roztrhala na kusy. Počkám na ráno uvidíme co se dá dělat. Lehnu si na chodník, připadám si divně, ale když sem tam projde nějaký člověk ani o mě nezavadí pohledem. To asi proto že tady nejsem sama na ulici. Zachumlám se do noční košilky. Je mrazivá noc, ale dá se to vydržet…..A já usínám při utěšování sama sebe: "já mámu najdu, zvládnu to a budeme spolu žít šťastně až do smrti….Proč? protože mi to slíbila,slíbila,slíbila…..
Když se ráno probudím, uvědomím si že vlastně nevím kde jsem. Taky si všimnu drobných mincí co na mě hodily nějací dobří lidé. Když to přepočítám je to dvacet dolarů, to je dost na něco na zub. Zašla jsem do nejbližšího krámku a koupila si koláček, kofolu, sladké rohlíky a několik sušenek a sladkostí. Zbylo mi 10 dolarů. Nemám nejmenší tušení kolik stojí na vlak do Sun village. Tam jsme bydleli dokud máma nekrachla. Doufám že tam pořád bude. Ale to už vidím pána v černém saku a s kufříkem který někam pospíchá. "Dobrý den nevíte náhodou……" Takový protiva ani se neotočil, možná i zrychlil. To je drzost! Potom uvidím slečnu ve volném oblečení a "hippizáckými" doplňky. "Dobrý den slečno, nevíte náhodou kde najdu vlakové nádraží?" Mile se na mě usměje a vesele odpoví: "Já nikam nepotřebuju cestovat, všude kde jsem je ráj" řekne zasněně ale mě to nepomůže. Vím že se k tomu staví opačně jako ten pán předtím. Nejradši by se mnou celé hodiny klábosila o světovém míru, protože v jejím světě ani čas neběží. Od reality má hodně daleko, ale možná že jí jen její lehkovážnost se světem závidím. "Dobře, tak…. já se zeptám někoho jiného…teda jinýho…teda no nashle" křečovitě se usměju a když odtančí trochu oddychnu. Pak dlouho nikdo nejde. Konečně uslyším nějaký zvuk. Hlasitý smích. Blíží se ke mně parta puberťaček a hned za nimi dva bezdomovci. Obě skupinky mi nahání strach. Puberťačky jsou od hlavy až k patě potetované a popiercingované a bezdomovcí špinavý a ožralý. Nejdřív zastavím puberťačky ale je to krátký rozhovor: "myslím že s tímhle by se mi na vlakovým nadraží vysmály" řekne a ze skřehotavým smíchem (podle mě z kouření) rozevře dlaň ve které má pět dolarů. Ale rychle jí zase zavře jako kdybych byla nějaká zlodějka nebo co. " Ale tyhle stačí jen na pořádnou nakupovačku" a se společným skřehotavým smíchem i odplují. Bezdomovci mi řeknou že takové holčičky ani vlakem cestovat nemmužou a opilecký mě pohladí po vlasech. Otřesu se odporem. Začínám být zoufalá. V slzách uslyším hlas. "Co tu děláš holčičko?" zvednu hlavu a uvidím stařečka s berlí s ustaranou ale moudrou tváří. Blýskne se v něm naděje. "Vlak do Sun village jede odkud?". "Božínku, to myslíš vážně? Vlakové nádraží je několik stovek kilometrů odsud!" Zblednu.

6. kapitola -máma mi to slíbila, slíbila, slíbila....
Trochu jsem se rozepsala ;). V-i-k-t-o-r-k-a
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama